Hodnocení výkonnosti zotavení čistoty v našich čistých prostorách provádíme pomocí testů 100:1 nebo 10:1 zotavovacího času a/nebo rychlosti zotavení čistoty. Zotavovací čas 100:1 nebo 10:1 je definován jako doba potřebná k snížení počáteční koncentrace o faktor 100 (nebo 10).
Test 100:1 se nedoporučuje pro ISO třídy 8 a 9, protože tak vysoká koncentrace částic může vést k déle trvajícím obdobím zotavení, která nejsou praktická pro tyto třídy čistoty.
Pro získání srovnatelných hodnot v testu zotavení je nezbytné brát v úvahu vliv teplotního rozdílu mezi přívodním vzduchem a bodem, kde se test zotavení provádí. Tento teplotní rozdíl může způsobovat změny v proudění vzduchu v čisté místnosti a může se lišit v závislosti na podmínkách „at-rest“ (v klidovém stavu) a „as-built“ (jak bylo postaveno) v důsledku změn v tepelných ziscích v čisté místnosti, a mezi různými požadavky na sezónní vytápění nebo chlazení. Rozdíl teplot mezi přívodním vzduchem a bodem pro test zotavení by měl být změřen.
Výběr měřicích bodů
Umístění sondy LSAPC (laser particle counter) by mělo být v pracovní rovině na vhodných místech, což může zahrnovat kritické lokace nebo místa považovaná za nejhorší možný případ. Měřicí body a počet měření by měly být stanoveny mezi zákazníkem a dodavatelem. Je nevhodné vybírat měřicí místa, která poskytují výkonnost zotavení nereprezentativní pro čistou místnost, jako například přímo pod vzduchotechnickým terminálem bez rozptylovače.
V naší laboratoři důsledně sledujeme tyto postupy, abychom zajistili, že naše testování a hodnocení zotavení jsou přesná a reprezentativní pro skutečnou výkonnost čisté místnosti. Při tomto testování klademe zvláštní důraz na přesné zaznamenávání všech relevantních proměnných a podmínek, aby byly výsledky co nejpřesnější a aby bylo možné provést adekvátní kroky k udržení nebo zlepšení čistoty prostředí. Vedoucí laboratoře zajišťuje, že všechny testy a postupy jsou v souladu s ISO 14644-1 a ISO 8573-1 a že jsou pravidelně aktualizovány v souladu s posledními znalostmi a nejlepšími postupy v oboru.
Volba měřicích bodů pro test zotavení vyžaduje důkladnou analýzu proudění vzduchu v čistém prostoru. Využití technologie CFD (Computational Fluid Dynamics) pro vizualizaci proudění značně usnadňuje identifikaci kritických míst. Kromě standardních měřicích bodů v pracovní rovině je vhodné provést také vertikální profilování částic v několika reprezentativních lokacích. Měření by mělo zahrnovat body jak v laminárním, tak turbulentním proudění. Je třeba se vyvarovat měření v tzv. mrtvých zónách, které mohou poskytnout zavádějící výsledky.
Pro ISO třídy 8 a 9 plně souhlasím s preferencí testu 10:1 oproti 100:1. Při vysokých koncentracích částic může docházet k jejich koagulaci a sedimentaci, což zkresluje výsledky měření. Důležité je také zvolit vhodný generátor částic – doporučuji použití DEHS (Di-Ethyl-Hexyl-Sebacat) s definovanou velikostní distribucí částic. Pro zajištění reprezentativnosti měření je klíčové dosáhnout homogenní distribuce částic v prostoru před započetím testu. Je vhodné využít kouřovou vizualizaci pro ověření rozptylu částic.
Při vyhodnocování výsledků je nezbytné aplikovat statistické metody pro určení nejistoty měření. Standardní nejistota měření musí zahrnovat příspěvky od kalibrace čítače částic, prostorové nehomogenity distribuce částic, časové variability a vlivu okolních podmínek. Doporučuji provést minimálně tři opakování testu v každém měřicím bodě pro stanovení opakovatelnosti. Pro dlouhodobé sledování trendů je vhodné využít regulační diagramy dle ISO 7870-2.
Dokumentace podmínek testování musí zahrnovat kompletní specifikaci použité instrumentace. U laserového čítače částic je kritická pravidelná kalibrace dle ISO 21501-4 a kontrola průtoku vzduchu. Doba vzorkování by měla být optimalizována vzhledem k očekávané koncentraci částic – příliš krátká doba může vést k statisticky nevýznamným výsledkům, zejména při nízkých koncentracích. Z vlastní zkušenosti doporučuji minimální dobu vzorkování 1 minuta pro každý měřicí bod.
Za zásadní považuji správnou metodiku měření teplotního gradientu mezi přívodním vzduchem a testovacím bodem. Vertikální teplotní gradient může významně ovlivnit distribuci částic v prostoru. Pro přesné měření je nutné použít kalibrované teplotní sensory s rozlišením minimálně 0,1°C. Doporučuji provádět kontinuální monitoring teplot během celého testu pomocí validovaného systému sběru dat. To umožní korelovat případné anomálie v době zotavení s teplotními fluktuacemi.