Odběr vzorků stlačeného vzduchu v plném průtoku podle ISO 8573-4

V kontextu analýzy stlačeného vzduchu (ISO 8573-1) je jedním z klíčových aspektů způsob, jakým jsou odebírány vzorky. ISO 8573-4, norma, která se zabývá tímto tématem, zmiňuje několik základních konceptů a postupů:

1. Definice plného průtoku: Plný průtok je proces, při němž se bere vzorek celkového průtoku vzduchu pro analýzu, což znamená, že není žádná selekce nebo oddělení určité části průtoku.

2. Praktická aplikace: Ačkoli teoretický koncept odběru vzorků v plném průtoku zní jednoduše, v praxi může být jeho provedení komplikovanější. Tento způsob odběru je často vhodný pro metody dimenzování a počítání, které využívají vzorkovacích kotoučů. Důvodem je, že tyto techniky obvykle pracují s velmi malými průtoky vzorku, což je v kontrastu s některými modernějšími technikami počítání částic, které potřebují vyšší průtoky.

3. Průtoky vzorků: Většina zařízení pro analýzu a počítání částic pracuje s menšími průtoky vzorku. Vzhledem k omezeným průtokům těchto zařízení není v praxi často možné provádět odběr vzorků v plném průtoku bez speciálního vybavení nebo upravených postupů např. pomocí laserového čítače částic (OPC – optical particle counter).

4. Analýza částic: V případě, že nejsou k dispozici vhodné techniky pro odběr vzorků v plném průtoku, je nutné částice rozčlenit a analyzovat jiným způsobem. Jedním z běžných přístupů je mikroskopická analýza, která umožňuje důkladný pohled na částice a jejich vlastnosti.

Zkrátka, i když je plný průtok ideální metoda pro odběr vzorků stlačeného vzduchu, nemusí být vždy praktický vzhledem k omezením některých analytických přístrojů. Proto je důležité mít k dispozici různé metody a techniky pro zajištění přesné a efektivní analýzy.