Má laboratoř při použití normy ISO 8573-4 provést validaci metody měření?
Pro klasifikaci čistoty stlačeného vzduchu se používá norma ISO 8573-1, ale podrobné metody zkoušení jednotlivých znečišťujících látek (tuhé částice, voda, olej) lze nalézt v jiných částech normy ISO 8573. Metoda zkoušení tuhých částic ve stlačeném vzduchu byla zařazena do normy ISO 8573-4. Vzhledem k tomu, že tato metodika má status mezinárodní normy, je metoda validována, a pokud laboratoř používá metodu ISO 8573-4 bez vlastních úprav, není nutné, aby laboratoř provádějící zkoušky čistoty stlačeného vzduchu podle normy ISO 8573-4 tuto metodu znovu validovala.
Podle pokynů normy ISO 17025, která definuje požadavky na akreditované laboratoře, by v případě, že je validovaná (normalizovaná) metoda laboratoři imponována, mělo být provedeno ověření zkušební metody, což nejčastěji znamená nutnost provést zkoušku správnosti a přesnosti zkušební metody.
Níže jsou uvedeny základní informace o očekávané správnosti zkušební metody pro stanovení obsahu částic ve stlačeném vzduchu.

Správnost zkušební metody

Správnost zkušební metody vyjadřuje, jak blízko jsou výsledky měření „skutečné hodnotě“. Zkouška správnosti metody je posouzením míry shody mezi získaným výsledkem měření a známou nebo předpokládanou „skutečnou“ hodnotou měřené veličiny.
V optimálním případě je možné pro studii platnosti metody použít standard (referenční materiál) doplněný certifikátem, na němž je uvedena koncentrace/koncentrace zkoumaného analytu. Stanovení správnosti metody je založeno na analýze referenčního materiálu ve 3-10 opakováních. Střední hodnota koncentrace analytu v referenčním materiálu se odečte od střední hodnoty koncentrace ve slepém vzorku. Získá se míra absolutní chyby (bias) metody.
V případě stlačeného vzduchu nejsou referenční materiály (standardy) komerčně dostupné, to však neznamená, že není možné posoudit správnost metody pro zkoušení obsahu částic ve stlačeném vzduchu.
Pokud laboratoř nemá k dispozici referenční materiál, pak použije přístup, při kterém se údaje z „vlastní metody“ (vlastní výsledky) porovnávají s údaji z „referenční metody“ (výsledky) pocházejícími z jiné laboratoře, která již používá validovanou/ověřenou metodu a zná správnost a přesnost své metody.
Níže jsou uvedeny výsledky validační zkoušky metody pro stanovení obsahu částic ve stlačeném vzduchu. Zkoušky byly provedeny pro dvě různá zařízení na stlačený vzduch, u nichž se předpokládala různá čistota stlačeného vzduchu.
Metoda A je ověřená metoda (ISO 8573-4). Metoda B je referenční metoda (ISO 8573-4), přičemž metoda B používá laserový čítač částic od jiného výrobce než metoda A. Každý z čítačů částic (metoda A a metoda B) měl vzorkovací rychlost 28,3 l/min a byl schopen testovat obsah částic ve třech rozmezích velikosti částic podle ISO 8573-1: 0,1 – 0,5 µm, 0,5 – 1 µm, 1 – 5 µm.

Výsledky zkoušek platnosti metody stanovení částic ve stlačeném vzduchu – ÚROVEŇ 1

Metoda A [Obsah částic v 1 m3 stlačeného vzduchu]:

Metoda B [Obsah částic v 1 m3 stlačeného vzduchu]:

Správnost metody [0,1 – 0,5 µm]: -7,8%
Správnost metody [0,5 – 1 µm]: -17,3%
Správnost metody [1 – 5 µm]: 1,01 %: -19,2

Výsledky platnosti metody pro částice ve stlačeném vzduchu – ÚROVEŇ 2

Metoda A [Obsah částic v 1 m3 stlačeného vzduchu]:

Metoda B [Obsah částic v 1 m3 stlačeného vzduchu]:

Správnost metody [0,1 – 0,5 µm]: -6,5%
Správnost metody [0,5 – 1 µm]: -18,2%
Správnost metody [1 – 5 µm]: -6,7%