Optické čítače částic (OPC) jsou sofistikované přístroje navržené k měření a kvantifikaci částic v proudu vzduchu či v jiném médiu. Klíčovou technologií, na které tito čítače pracují, je interakce mezi světlem a částicemi, což vede k fenoménu zvanému rozptyl světla. Zde je detailnější pohled na tuto technologii:

1. Základní princip:

   • Když světelný paprsek prochází vzduchem s určitým indexem lomu a setká se s částicí s odlišným indexem lomu, dochází k rozptylu světla.

2. Detekce rozptýleného světla:

   • Přístroje obsahují vysoce leštěná zrcadla a čočky, které zaostřují rozptýlené světlo na detektor.
   • Detektor poté rozptýlené světlo převádí na elektrické impulsy, které reprezentují částice.

3. Analýza dat:

   • Velikost impulsu je odrazem velikosti částice.
   • Počet impulsů za daný časový úsek indikuje koncentraci částic.

4. Použité světlo:

   • Většina OPC používá monochromatické zdroje světla, například He-Ne laser, který poskytuje jednoznačnou vlnovou délku světla.

5. Předpoklady o částicích:

   • Předpokládá se, že částice mají kulový tvar.
   • Velikost částice se obvykle vyjadřuje v ekvivalentu referenční kalibrační látky, často se jedná o kuličky z polystyrenového latexu (PSL).

6. Výhody a nevýhody:

   • Výhody: OPC umožňují rychlé měření s vysokým průtokem vzorku, což je ideální pro monitorování čistých prostor.
   • Nevýhody: Osvětlení laserovým paprskem může být neuniformní kvůli rozdílům v intenzitě světla v různých částech paprsku. Toto může omezit schopnost OPC rozlišit částice různých velikostí, což může způsobit, že se měřené hodnoty skládají z menšího počtu kategorií velikostí.

Vzhledem k výše uvedeným výhodám a omezením je důležité provádět kalibraci a údržbu OPC pravidelně, aby bylo zajištěno přesné a spolehlivé měření v různých aplikacích. Optické čítače částic (OPC) se běžně používají při stanovení obsahu částic v systémech stlačeného vzduchu podle normy ISO 8573-1 nebo při klasifikaci čistých prostor podle normy ISO 14644-1.